K vaření patří i recepty, které někdo musí napsat, potom kolem toho sepsat takovou tu omáčku, aby vám bylo jasné, v jakém pořadí to do hrnce máte naházet….
Případně čtenářům objasnit, kde na ten recept dotyčný narazil. Třeba na dalekých cestách nebo jen kousek za humny u bratrů Slováků… a nebo, proč si ho předělal k obrazu svému, protože mu tam něco málo chybělo anebo zase něco málo přebývalo, takže to poupravil po svém.
Navařil, dal ochutnat a pokud to vzbudilo nadšení nejen u něho, ale také u jiných, tak to pustil pěkně přes internet dál, těm stejným nadšencům nebo gurmánům, jako je on sám, aby se s nimi mohl podělit o ten kulinářský zážitek.
A přesně tohle je ten důvod, proč já, obyčejná blondýna jsem se rozhodla mít svůj Blog.
Díky mé vášni k vaření, zkušenostem z podnikání v restauračních a ubytovacích službách, se chci s vámi podělit nejen o zajímavé recepty, ale i o postřehy z cestování. Zážitky ze zajímavých restaurací, hotelů, rekreačních středisek nejen u nás, ale i v zahraničí. Budu ráda, když zrovna VY se ke mně budete se zájmem vracet.
Cesty do Bulharska
Ještě než jsem si pořídila děti, tak jsem Bulharsko navštěvovala velmi často a ráda. Pro jeho skromnou krásu, skromné a přesto pohostinné lidi a skromnou kuchyni. Tam jsem také poznala, že v jednoduchosti je krása a že někdy méně, znamená více.
Když jsem tam jezdívala já, před více jak patnácti lety, tak mě okouzlovala jeho panenská krása, na které nebyly vidět podpisy civilizace. Což nebylo všude, ale blízko tureckých hranic ano. Tam jsem si také poprvé osahala potápění s předpotopními dvěma bombičkami na zádech, které jsme si dotáhli z Čech z nějakého vojenského skladu. Děkuji jen pánu bohu, že jsme ty naše první potápěčské pokusy vůbec přežili.
Řekli byste, že lidé kteří žijí u moře jsou s vodou tak nějak ruku v ruce, ale opak je pravdou. S údivem na nás hleděli jak na mimozemšťany, kteří se plácají pod hladinou. Pro místní byl problém už to, udržet se plaváním nad hladinou, takže ti, kteří s námi vesměs spolupracovali, neuměli ani plavat i když byli rybáři a touhle prací se živili.
Pro všechny tyto kouzla krajiny, moře a přátelských lidí, jsme se vraceli do Primorska každým rokem. Tehdy to byla neznámá dědinka, ale dnes už komerčně profláklé letovisko.
Přespávali jsme, v ne zrovna moc vlídných podmínkách, v rybářské chajdě poblíž bývalé rezidence Todora Živkova, z které se později stal luxusní hotel.
Chlapi jezdili s rybáři na moře se potápět a lovit Rapany, které jsme dávali do výkupu a za utržené peníze, jsme tam mohli třeba měsíc v klidu vegetovat. Mě tahle pracovní činnost rozhodně neoslovila, tak jsem zůstávala v rybářské chajdě se starým rybářem, který chystal jídlo pro své kamarády rybáře a také pro nás. Motala jsem se mu pod rukama a okoukávala přípravu nejrůznějších ryb, mušlí, krabů a další mořské havěti.
Malé rybky sušili venku na šňůře a pak si to dopřávali jako žvýkací pochoutku. Nad některými jejich „delikatesami“ byste se opravdu pozastavili a neměli byste odvahu je ani ochutnat. Jiné by vám zůstaly vryty do chuťových buněk tak hluboko, jako mě. Jen při pomyšlení na grilovaného platýsa, (kterého vám jen před pár minutami hodili rybáři na stůl přímo z moře, takže se a o jeho čerstvosti nedá vůbec spekulovat) se vám začnou sbíhat sliny a vybaví se ta nezapomenutelná chuť ještě teď.
K cestám do Bulharska, se ve svých článcích budu určitě ještě vracet, tak jako jsem se před lety vracela ráda za svými přáteli na tehdejší panenské místa, na kterých šla poznat nedotknutelnost lidské ruky a také za vzpomínkou úžasných chutí a vůní…
Teď se s vámi podělím o velmi jednoduché dvě jídla, pro Bulharsko tak typické:
Salát ze slávek a sýr po šopsku
Salát z mušlí (slávek)
Na jednu porci potřebujete hrst uvařených vyloupaných mušlí (slávek) a pak už jen cibulku nebo pórek, citrón, sůl a kopr podle chuti a máte hotovo.
Salát z mušlí můžete také použít jako takovou vsuvku na zeleninový salát připravený třeba z rajčat, okurky, ledového salátu (z toho co máte na zahrádce nebo v lednici) přidat lžičku kysané smetany (vegani můžou použít sójovou majonézu nebo ji úplně vynechat).
Bulhaři vylovené mušle házejí přímo na rozpálený plech, který mají umístěný nad ohněm, nebo dusí při malém množství vody v hrnci dokud se mušle neotevřou, ale minimálně 5 minut (pro jejich stravitelnost) a ne víc jak 8 -10 minut, abyste je neměli gumové. Mušle nesolte. Pokud je použijete k dalšímu zpracování, tak k nim nemusíte přidávat žádné koření, to přidáte až do jídla do kterého je dáte. Mušle které se do 5 minut neotevřou rovnou vyhoďte.
Sehnat u nás mušle je složitější. Mají je v Makru a ve velkých městech ve specializovaných prodejnách s čerstvými rybami. Mušle kupujte vždy zavřené, otevřené určitě neberte. Jsou určené k okamžitému zpracování, uchovávat v lednici je nedoporučuji a když už, tak jen pár hodin v otevřené nádobě s ledem při teplotě do 4 °C. Živé mušle nikdy nezmrazujte. Na 2 porce potřebujete tak 1 kg živých mušlí.
Sýr po šopsku
Na jednu porci budete potřebovat:
zapékací malou misku nejlépe na to i víčko s dírkou (pro Bulharsko, tak typická keramika)
1 malé rajče
½ menší papriky (pro barvu je lepší zelená nebo žlutá)
2-3 dkg sýru kaškavalu nebo našeho tučnějšího eidamu
1-2 dkg balkánského sýru
1 vejce
Do misky dáte na kostičky nakrájené rajče s paprikou na to nahrubo nastrouhaný sýr kaškaval a balkánský sýr. Uprostřed uděláte takový důlek, aby vám v tom pěkně drželo rozklepnuté vejce s neporušeným žloutkem, které mírně osolíte. Jinak doporučuji zbytek vůbec nesolit, protože Balkánský sýr je slaný hodně. Dáte do trouby zapéct tak na 3 – 5 minut na 220 °C, záleží na tom, jak máte rádi udělané vajíčko. V mikrovlnce stačí na plný výkon jen 3 minuty.
Podávejte s toustem a máslem, nebo zapečenou bylinkovou bagetou.