Miluju luštěniny. Řekněte to nahlas na veřejnosti a všichni se začnou smát. (Po právu. Tohle oznámení totiž směšně vážně zní, skoro jako by někdo prohlásil, že miluje nízkotučné jogurty nebo si rád stříhá nehty.)
Ale teď vážně, protože si legraci nedělám. Nemůžu říct, že by to byla láska na první pohled, i když patřím mezi ty, kterým čočka na kyselo a fazolová polívka nikdy ve školní jídelně nevadily. Já a luštěniny jsme uzavřeli sňatek z rozumu a láska přišla postupně.
Jako většina lidí, která se začne zajímat zdravější nebo alternativní stravování, jsem i já začala luštěniny konzumovat kvůli zdravotním přínosům – zdravým škrobům, množství bílkovin, minerálům a tak dále. Moje znalost o jejich přípravě však začínala čočkou na kyselo, hrachovou kaší a končila u chilli. Takže jsem se začala učit, v jakých dalších podobných omáčkách se dají ty luštěniny utopit, aby to chutnalo dobře.
Jenže pak jsem náhle prozřela a došlo mi, že jsem se na luštěniny dívala zavrženíhodně omezeným pohledem člověka, který o jejich výsledné úpravě má jen jedinou představu. To co jsem si se všemi z nich spojovala a byla přesvědčená, že to tak musí být, byl ten výjev, kdy nabíráte libovolný luštěninový pokrm z hrnce naběračkou a nesete (my na Moravě bychom výstižněji řekli „kydáte“) to na talíř. Teď zpomalte záběr, zatímco se obrací naběračka nad talířem a obsah se začne pomalu přelévat dolů – hejno fazolí s sebou strhne lavinu omáčky a s decentním plesknutím dopadne na talíř, zatímco ho ve zlomku vteřiny následuje další, a tak to padá a mlaská, a vy vidíte jen ty fazole a omáčku různé barvy. To bylo moje luštěninové dogma.
Pak přišlo prozření. Luštěniny jsou totiž ideální materiál bez nějaké dominantní chuti a tím pádem představují dokonalé, zdravím nabité pojivo a plnidlo, hlavního aktéra na talíři nebo jen nenápadného kulisáka. V rostlinné kuchyni z nich můžete dělat karbanátky, sekané, omáčky, pomazánky, náplně, dokonce i těsta, sladké dezerty a cukroví nebo jimi zahušťovat. Vlastně cokoliv…
Tento nápad a recept na těsto jsem získala už před nějakým tím rokem, takže není můj vlastní, ale vyhledat původního autora by bylo téměř nemožné, jelikož i má známá ho od někoho získala. Po pár pokusech už budete dělat těsto jen tak od oka, ale při poslední přípravě jsem se vynasnažila všechno nějak změřit a zvážit.
Ingredience (na 1 běžnou pizzu):
500 g vařených fazolí (používám malé bílé)
3 plné lžíce lněných nebo chia semínek (a asi hrst do těsta)
9 lžic vody
2 plné lžíce lahůdkového droždí
Pepř a sůl
Postup:
3 lžíce lněného semínka rozemelte najemno, dejte do misky a nechte je spolu s vodou nabobtnat alespoň 10 minut, dokud směs pořádně nezhoustne.
Do mixéru dejte fazole s lahůdkovým droždím a namočenými semínky a přidejte pepř a sůl. Dosolit můžete i později a směs by měla být však o něco málo slanější, než si budete ve finále přát – podobně jako když děláte bramborové těsto.
Vše rozmixujte dohladka, jak to jen půjde. Snažte se odolat touze přilít vodu, aby to šlo rychleji. Na tuto činnost se více hodí klasický kruhový mixér z kuchyňského robotu (a čepelí několik centimetrů nad dnem) než moderní blender, který má nože na dně a bez přidání vody bude trochu bojovat. Kdybyste ale s mixováním prostě nebyli úspěšní, nějakou tu vodu přidejte, aby se proces alespoň trochu rozhýbal, a později do hotového těsta vmíchejte ještě trochu lněného semínka vcelku a nechte deset minut odstát.
Jakmile je vše hladce rozmixováno, můžete s těstem dál pracovat.
Těsto rozetřete na plech vyložený pečicím papírem a rozetřete ho přibližně do tvaru pizzy (nebo jakéhokoliv jiného). Vrstvu nechte klidně až dva centimetry vysokou, protože objem se o něco zmenší. Na povrchu korpusu se totiž při pečení vytvoří drobné prasklinky, a pokud byste měli těsto tenké jen pár milimetrů, vytvořila by se vám díra.
Troubu rozehřejte na 180 °C, a jakmile je vyhřátá, dejte základ na pizzu dovnitř. Pečte asi 20 minut a poté vyndejte ven.
Nyní rozpečený korpus obraťte. Utrhněte si druhý kus pečicího papíru asi stejně velký jako ten, který jste vyložili plech, zakryjte jím těsto a vše i s plechem obraťte vzhůru nohama. Stáhnete starý papír a pod nový dáte plech. Dejte zapéct ještě na 5 – 10 minut.
Nyní z trouby vytahujete hotový korpus, který už můžete doladit a dozdobit podle svých chutí. Pokud byste rádi trochu inspirace, ráda vám řeknu, co jsem na tuto konkrétní pizzu použila já.
Ingredience:
4 plné lžíce rajčatové omáčky na pizzu (vlastně jen rajský protlak s bylinkami)
Hrst černých oliv
100 g najemno nakrájeného tofu natural
1 malá bílá paprika
1 malá červená paprika
Velká hrst lístků baby špenátu
2 lžíce na proužky nakrájených sušených rajčat v oleji
3 lžíce kukuřice
1 hrst sušených hub, které jsem na pár hodin namočila ve vroucí vodě
2 stroužky nastrouhaného česneku
3 lžíce olivového oleje
Lžička koření na pizzu
1 lžíce lahůdkového droždí na posypání
Trochu domácího rajského protlaku na servírování
Postup:
Nejsem ten typ člověka, který by pravidelně skládal ingredienci za ingrediencí. Těsto jsem ještě za tepla potřela rajčatovou směsí, pak si nakrájela všechnu zeleninu s tofu.
V míse jsem smíchala olivy, tofu, papriku, špenát, rajčata, kukuřici a houby, zasypala kořením, zalila olejem a přidala česnek a vše jsem rukama promíchala, aby olej s česnekem a kořením všechno zlehka obalili. Tuto směs jsem dala na pizzu, zasypala lahůdkovým droždím a zapekla ještě na 15 minut.
Autor: Katka Špačková